Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvířátka Afriky

Bělozubka Nejmenší

Pravděpodobně nejmenším savcem světa je bělozubka nejmenší (Suncus etruscus). Rozhodně je nejmenším z evropských savců. Bez ocasu měří (3,35) 3,6-5,18 (5,3) cm. Ocas je dlouhý 2,4-2,9 cm. Celková průměrná délka (s ocáskem) tohoto hmyzožravce je asi 6,5 cm. Bělozubka nejmenší je rovněž i nejlehčím savcem světa Její hmotnost se pohybuje od (1,2) 1,42 do 2,55 (2,7) g. Vyskytuje se okolo Středozemního moře, v Asii je rozšířena až po Čínu a Thajsko. Ojedinělé nálezy pocházejí z Afriky, kde se vyskytuje směrem k jihu až po kapsko. Díky své velikosti (nebo spíše malinkosti) je bělozubka nejmenší schopna procházet chodbičkami velkých druhů žížal. Přestože se živí především malými druhy žížal a různým hmyzem je nepravděpodobné, že by mohla ulovit velkou žížalu (delší než 8 cm), stejně jako v zajetí nebyla schopna ulovit kudlanku nábožnou (Mantis religiosa). V zajetí je bělozubka běžně krmena larvami potemníků a cvrčky. Žije ale hlavně v Africe a proto jsem ji zařadila právě do Afriky... Také se nalézá na území Asie...

Nykteris velká

délka předloktí: 57 - 66 mm; délka těla: 63 - 93 mm; vedle různého vesměs nelétavého hmyzu požírá i drobné rybky, skokany, pěvce a netopýry do hmotnosti 10 g. Váží 9-12g. Není ohrožená.(obrázek jsem nikde nenašla)

Netopýr mauricijský

Délka těla: 7,5 - 8,5 cm
Délka předloktí: 6 cm
Hmotnost: 20 - 25 g
Tento netopýr je rovněž znám pod jménem hrobkový, protože se často ukrývá v hrobkách. Pozná se podle šedohnědého kropenatého zbarvení a bílých křídel a spodní strany. Přes den hřadují na stěnách budov, hrobek a kmenench stormů a večer vyletují lovit hlavně motýly. Vydávají série zvuků, které může postihnout i lidské ucho.
Březost trvá 90 dní, mládě se rodí jedno.
 

Tadarida angolská

Délka těla: 7 - 8,5 cm
Délka předloktí: 4,5 - 5 cm
Hmotnost: 11 - 17 g
Tadaridy, nejlepší letci mezi netopýry, mají rozsáhlé areály. Jsou těžké a mají dlouhý myší ocas, který daleko přesahuje létací blánu. Zvečera opouštějí svá útočiště hromadně, ve velkých hlučných hejnech, čímž odrazují číhající nepřátele jako sovy, dravce nebo hady. Hmyz chytají v letu do létací blány a tvrdé části, jako nohy nebo krovky odhazují.

Víkonos Egyptský

Délka těla: 5,5 - 7 cm
Délka předloktí: 4,5 - 6 cm
Hmotnost: 5 - 10 g
Je představitelem jednoho ze čtyř druhů víkonosovitých, jimž se také říká dlouhoocasí netopýři, protže mají dlouhý, tenký, téměř myší ocas, který může být dlouhý jako hlava i tělo dohromady. Obývá suché, otevřené oblasti, takže je schopen přežít mnohem sušší podmínky než jiní netopýři. Když má dostatek potravy, vytvoří si zásoby tuku na dlouhé období sucha, které tráví téměř bez pohybu.

Kaloň Wahlbergův

Jedinci obou pohlaví mají dvě skvrny u uší, samec mimmo toho bílé nárameníky-skvrny bílé srsti na lopatkách. Tyto bílé chomáčky mohou mít význam maskování, neboť obrysy kaloně při pohledu odspoda proti skvrnění listů se tím rozšiřují. Výrazné hlasové projevy samců k přilákání samic během rozmnožování připomíná písklavý zvuk hustilky na jízdní kolo. Je velký 12-15,5cm. Ocas nemá. Váží65-125g. Není ohrožený.

Kaloň rodriguezský

Pteropus rodricensis - kaloň rodriguezský
Tento druh byl popsán v roce 1878 a patří k nejvzácnějším zvířatům na Zemi, je kriticky ohrožený vymřením. Evropské zoo pro něj vedou Evropský záchranný program. V ČR je začala první chovat zoo v Olomouci, odkud pochází i část plzeňských jedinců. Do plzeňské a jihlavské zoo se dostali v průběhu roku 2003.Jejich kolonie čítají více jak 500jedinců. Jsou velcí 35cm. Ocas nemají. Váží 250-275g.

Kaloň Franquetův

4. listopadu 2006 v 17:55 |  Zvířátka Afriky
Samci kalon Franquetova vydávají v noci monotóní pronikavé hvízdání, který vábí samice k páření. Samec je o něco těžší než samice a má na plecích skvrny dlouhé světlé srsti. Tento druh se páří dvakrát ročně, a to kdykoliv běhěm roku, jakmile je hojná jeho potrava, fíky, kvajány, banány a jiné ovoce a měkké mladé listy. Je velký 11-15cm. Ocas nemá vyvinutý. Váží 85-100g. Neví se zda je ohrožený.

Kaloň egyptský

Kaloň egyptský
Tito kaloni se živí ovocem a lístím. Jsou velice rozšířeni a, přispůsobivý a někdy tak běžní, že dosahují příliš vysokých stavů a na úrodě farmářů způsobují škody. Jsou také jediným druhem kaloňů, který vydává cvrčivé vysokofrekvenční echolokační signály(jako menší hmyzožraví netopíři). Znamená to. že se může dobře orientovat a spíše se usídlovat v tmavých jeskyních, než aby přespával v korunách stromů jako jiní kaloni.Je velký 14-16cm. Jeho ocas je dlouhý 1,5-2cm.. Váží 80-100g. Není ohrožený.

Rejskovec Pancéřový

Rejskovec pancéřový má podobné druhové jméno i v jiných jazycích. Je to velký druh s vlnitou srstí a význačně vyklenutým a velice nápadným, přakvapivě silným hřbetem. Obratle totiž mají spojovací lišty nebo trny nejen na stranách jako to mají ostatní savci, ale též na horní straně a dole. Rejskovec pancéřový žije samotářsky a dobře šplhá. Jeho potravou jsou červi, hmyz pavouci, a mrtvoly živočichů. Je velký 10-15cm. Jeho ocas je dlouhý6,5-9,5cm. Váří70-125g. Neví se jestli je ohrožený.

Bělozubka Šplhavá

Bělozubka šplhavá se vyskytuje hlavně v lesích, v nízkých i vysokých nadmořských výškách, zvláště ve vlhkých prostředích, ale také v sušších travnatých stepích. Má typické rejskovité vzezření v mnoha směrech, i když její tělo má poměrně dlouhý proudnicový tvar, uši jsou dlouhé a nápadně vyčnívají, ocas je delší než hlava s tělem. Měkká, sametová srst je hnědá shora a skoro bíla na břiše. Bělozubka šplhavá žije teresticky i na stromech, potravu(červy, brouky, larvy, housenky a podibnou kořist) loví hrabáním v půdě a sběrem na větvích(ocas přitom používá k udržování rovnováhy). Jako u přibližně deseti dalších druhů rodu Sylvisorex probíhá její aktivita ve dne i v noci ve vlnách a každých 24 hodin musí zkonzumovat skoro tolik potravy kolik sama váží. Podrobnosti její ekologie a rozmnožování naznáme. Je velká 5-7cm. Ocas je dlouhý8-9cm. Váží 5g. Neví se jestli je ohrožená

Zlatokrt Grantův

Skoro celé tělo zlatokrta Grantova je pokryté dlouhou, mekkou, hedvábnou srstí, jejíž barva je ocelově šedá, žlutohnědá ař bílá. Oči a uši jsou nepatrné, skoroneviditelné, nosní mozol je tvrdý a holý a na každé noze jsou tři dlouhé a široké drápy. Zlatokrt se posunuje sypkým pískem jakoby v něm plaval; chodby trvalejšího charakteru vytváří v písku ve větší hloubce, v půdách tvrdších a hutnějších blíže k povrchu. Hlavními složkami jeho potravy jsou rozliční malí pouštní živočichové, od mravenců, brouků, termitů až po ještěrky a hady. Zlatokrt Grantův žije osamoceně a praděpodobně je aktivní v krátkých periodách ve dne i v noci. Na povrch vylézá jen vyjímečně, jestliže tak vůbec činí, kromě doby, kdy zajišťuje, kde se nachází sexuální partner. Speciální pouštní biom tohoto druhu je stále více ogrožen těžbou a jinými lidskými činnostmi. Je velký 7-8cm. Ocas nemá. Váží 15-30g. Zatím není ohrožen.

Zlatokrt Kapský

29. října 2006 v 17:33 |  Zvířátka Afriky
Zlatokrt kapský má měkkou, hustou srst typickou pro krtky a její barva se může jevit podle úhlu dopadu světla jako olivová, hnědá nebo šedá. Čenich končí lysým zaokrouhleným výrůstkem, oči a uši jsou nepatrné, na každé přední noze jsou dva velké hrabavé drápy. Všechny zmíněné znaky jsou adaptací pro podzemní život. Zlatokrt je samotář, živý se červy, larvami a dalšími půdními živočichy, které nalézá při vyhrabávání nory nebo kteří napadali do jeho trvalejších chodeb. Je velký 9-14cm. Ocas nemsjí vyvinutý. Hmotnost není zjištěna. Není ohrožený.
 

Bodlín Ježkovitý

Bodlín ježkovitý(také ježkobodlín obecný) má na svém protáhlém těle krátké podliny s bílými ostrými špicemi a na hlavě a na nohou hrubou srst šedé až černé barvy. Na rozdíl od pravých ježků je aktivní i ve dne, ale stejně jako oni se v nebezpečí schoulí do pichlavé koule. Také dobře šplhá. Konzumuje potravu širokého spektra, červy, obojživelníky, plazi, hmyz, pršiny zvířat i různé plody. Při nepříznivých podmínkách upadá do strnulosti na několik týdnů. Je velký 15-22cm. Jeho ocas je dlouhý 1,5cm. Váží 175-275g. Není ohrožený.

Bodlín Bezocasý

Bodlíni žijí v počtu 25 druhů hlavně ve střední Africe a na Madagaskaru. Většinou připomínají kombinaci rejska a jeřka. Bodlín bezocasý, známý i jako tanrek, je největší suchozemský bodlín. Jeho srst je hrubá, šedá až rudošedá a jsou v ní ostré bodliny. V noci prohrabává listí dlouhým , pohyblivým čenichem a hledá tam červi, žáby, zdechliny a myši. Při obraně kňučí, vztyčuje ostnité chlupy na krku do podoby hřebenu, vyskakuje, vzpíná se a bez váhání kousne. Ve dne se ukrývá v hnízdě z trávy a listůpod kládů, balvanem a nebo ve křoví. Březost trvá 50-60 dní, ve vrhu je 10-12černobíle pruhovaných mláťat.Je velký 29-36cm. Jeho ocas je dlouhý 1-1,5cm. Váží 1,5-2,5kg. Není ohrožený.

Bodlín Páskovaný

Od jinách bodlínů se liší dvoubarevnou srstí-základ je černý, na něm jsou bílé, žluté i hnědé pruhy. Srst je hrubá, s roztroušenými bodlinami a na temeni je svazej zahrocených chlupů, které se vztyčují jako hřeben. Loví červy a larvy hmyzu. Žije ve skupinách o patnácti i více jedincích, a všichni společně pomáhají ochraňovat mláďata. Ve vrhu jsou 2-4mláďata. Josu velcí16-19cm. Ocas nemají a není ohrožený.

Bodlín Vodní

Tento jediný vodní druh bodlínů byl už pokládán za vymřelý, byl však v přírodě znovu objeven, ale znalosti o něm jsou velmi chapé. Tvarem těla připomíná vydru, má širokou zaokrouhlenou tlamu, dlouhé hmatové fousky, malé, vysoko posazené oči a uši, plovací blány mazi prsty zadních nohou a ostré drápy k zachycení se na kluzkých bylvanech a lov kořisti. Srst je krátká, hustá, nesmáčivá, rudohnědé barvy. Bodlín vodní slídí pod kameny a vodními rostlinami a loví vodní hmyz, kraby a raky, plave především pomocí svého dlouhého a řídce ochlupeného ocasu. Je velký 12-17cm. Jeho ocas je dlouhý 12-16cm. Váží 40-60g. Je to ohrožený druh!

Vydřík hbitý

Vydříka hbitého si lze při zběžném pohledu splést s malou vydrou(což je kunovitá šelma, tedy zdaleka jiný savec než hmyzožravec). Má zaokrouhlenou tlamu, dlouhé obratné tělo, dlouhý svalnatý ocas, který je však ze stran smášklý a pomocí nějž vydřík plave. Obývá slavké vody od tůní po horské vodopády do nadmořské výšky 1800m. Oči a uši jsou malé a vysunuté k horní straně hlavy,to vydříkovi umožňuje plavat s velkým ponorem a přitom vidět a slyšet; avšak vydřík narozdíl od vydry postrádá plovací blány mazi prsty. Je aktivní převážně v noci, kdy loví ryby, žáby, korýše a jiné sladkovodní živočichy. S vyjímkou doby páření žije samotářsky. Jeho doupě, kde se přes den skrývá, je v břehu a jeho vstupní ústí pod vodní hladinou. Je velký 29-35cm. Jeho ocas je dlouhý 24-90cm. Váží až 350g. Je to ohrožený druh!

Vydříček Malý

Uzpůsobení lovu ve vodě. Štíhlé protáhlé tělo, plochá hlava, malé uši, dlouhý ocas. Nápadné vousy - vibrisy na čenichu a krku. Nozdry, které kryje malá zkostnatělá destička, se při potápění uzavírají. Srst hustá jemná, péčí o ni tráví hodně času - pročesávají ji hřebínkem z drápků na zadní noze; Chybí klíční kosti, nesrostlé pánevní kosti. Chrup - 40 zubů, tvarově málo rozlišené, dolní špičáky větší; Jeden pár mléčných bradavek. Uvažuje se spíš samostatná čeleď, než podčeleď Bodlínů.

Antilopa Žirafí

Výskyt

Východní Afrika, od severní Tanzanie přes východní Keňu až na sever Keni, část Somálska. Obývá polopouště, savany a suchý křovinatý buš, můžeme ji najít i v nadmořské výšce až 3000 m.

Fyzický popis

Je to štíhlá a ladně vypadající antilopa s nápadně dlouhýma nohama a krkem. Samci mají rohy lyrovitého tvaru. Srst je krátká a jemná. Zbarvení je těla je od pískově žluté po rezavě hnědou. Na bocích je světlejší pruh a břicho a vnitřní strana stehen jsou bílé. Kolem očí má světlý kroužek a na konci ocasu má černý střapec. Má dlouhý žirafě podobný jazyk a velmi pohyblivé pysky.

Chování

Antilopa žirafí neboli gerenuk, žije v párech nebo menších skupinkách, které mají většinou kolem 2-4 členů.

Potrava

Tyto antilopy spásají nejčastěji lístečky akácií, aby dosáhly do větší výšky staví se na zadní nohy a spásájí tak i větve na které menší zvířata nedosáhnou. Dále se živí různými výhonky, listy a pupeny rostlin a keřů. Obývá suché oblasti a obejde se i delší dobu bez vody, protože ji získává z potravy.

Rozmnožování

Samci jsou silně teritoriální a rozmnožují se jen vlastníci teritorii.
Mladí samci tvoří mládenecká stáda.

Ohrožení a ochrana

Antilopa žirafí je zapsána na červeném seznamu IUCN v kategorii: Nižší riziko LOWER RISK (LR), stupeň (cd)

Antilopa Losí

Výskyt

Jižní a výdhodní Afrika. Stromové a křovinaté savany, lesy i horské oblasti až do výšky přes 4000m.

Fyzický popis

Antilopa losí je velké a mohutné zvíře. Má vystouplý hrbol na kohoutku a samci jsou větší než samice. Dlouhé a šroubovité rohy mají obě pohlaví, samci je mají delší a mohutnější. Na krku mají velký kožní lalok. Srst je krátká a zbarvení těla je od pískové až po rezavěhnědou nebo i modravě šedou. Na hlavě má hnědočernou čupřinu. Obě pohlaví mají 2-15 příčných pruhů od kohoutku až po konec těla. Krátká hříva na kohoutku a krku je tmavě hnědá a tmavý pruh pokračuje až po kořen ocasu a je i na spodní straně těla. Nad kopýtky jsou černobílé skvrny, které jsou i na zadní straně předních nohou. Ocas je zakončen černohnědým střapcem. Jejich organismus umožňuje zvýšení tělesné teploty až o 7 ºC a zabraňuje tak ztrátě vody pocením.

Chování

Antilopa losí vytváří stáda o 25 i více kusech. V období sucha mohou mít stáda i přes 1000 kusů. Migrují na větším území a hledají místa s lepší potravou. Při této činnosti stádo vede stará samice. Staří samci jsou většinou samotáři. Jsou velmi pohyblivé a i při své velikosti dokáže tato antilopa přeskočit i 2m překážku. Jako většina antilop běží mimochodným krokem a jsou velmi plaché. Byly ochočeny a chovají se na farmách jako domácí skot pro maso, mléko i kůži.

Potrava

Spásá různou vegetaci v křovinatých i travnatých oblastech. Trávu a listy trhají pysky a různé plody a cibulky vyhrabávají kopyty.

Rozmnožování

Období rozmnožování se liší podle oblasti výskytu a začíná většinou od prosince do ledna. Říjné samice se většinou spojují do malých stád a snaží se přilákat pozornost samců. Jen dominantní býk má právo na páření a samci mezi sebou v tomto období bojují. Samice rodí po 8-9 měsíční březosti 1 mládě, které po několik dní po porodu ukrývá v husté vegetaci. Odstaveno bývá ve věku 4-6 měsíců. Mláďata se sdružují se svými vrstevníky.

Ohrožení a ochrana

Je zapsána na červeném seznamu IUCN v kategorii: nižší riziko ohrožení - LOWER RISK (LR), stupeň(cd). Dříve tvořily početná stáda. Následkem trofejního lovu a úbytkem přirozeného prostředí a také nemocemi, které roznáší skot, se jejich stavy citelně snížily.

Čáp Simbil

Výskyt

Afrika na jih od Sahary. nejčastěji ho najdeme na savanách v blízkosti vod, ale i v suchých oblastech. najdeme ho i v blízkosti lidských obydlí.

Fyzický popis

Čáp simbil má zbarvené peří téměř po celém těle. Břicho, záda a kostřec jsou bílé. Tváře jsou holé a šedomodře zbarvené. Zobák je zelenavý až červenavý. Dlouhé nohy jsou zbarveny šedě a klouby a prsty jsou červenavé. Při letu je i na velkou vzdálenost dobře viditelná bílé břicho a kostřec.

Chování

Hnízdí na sever od rovníku na začátku období dešťů. Zbytek roku tráví ve východních a jižních oblastech Afriky. Při tahu tvoří obrovská hejna až o 10 000 jedincích. Je to dobrý letec.

Potrava a lov

Loví malé savce, plazy a také hmyz. Nejčastěji sarančata, proto je oblíben u farmářů.

Rozmnožování

Hnízdí na začátku období dešťů (květen) v koloniích. Hnízda staví na skalních stěnách nebo na stromech a často hnízdí s jinými druhy. Na jednom stromě může být i 30 hnízd. Samice snáší 2-3 vejce, mláďata se líhnou za 30 až 31 dnů. Mladí ptáci mají zobák víc červený a jsou zbarveni víc do hněda.

Způsoby komunikace

hlasová: klape zobákem a někdy slabě píská
 
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 32460
Měsíc: 672
Den: 31